PanCrrFaust
Tyto písně(níže) jsou na novém demu KolHal PanCrrFaust ukázky zde NOVÉ DEMO UKÁZKY poslechněte
a pokud se líbí napište na E-mail: kolhal@centrum.cz
nebo volejte na Jakuba 728708164
a nebo na Michala 739163635
my Vám CD rádi zašleme
50Kč plus poštovné
BUŠÍ V MOJÍ HLAVĚ Buší v mojí hlavě klepe na mou hruď otvírá mi víčka co vidím bůh suď Cizí slunce bliká co tu není mé za rozbřesku vrací se mi ale rozbité Zlým a dravým ptákům nedochází dech schovali si sílu v moři na ostrovech Vstávej vstávej vstávej blázne ráno není zlý Sedneme blíž k ohni pak se uvidí Stojí jako socha kdo stál opodál padá jako listí kdo se chvíli bál Stačí se bát jenom chvíli přespříliš padáš dolů k zemi a tam zešílíš Padá spousta lidí pod Nuselský most možná že ty lidi skáčou pro radost Vstávej vstávej vstávej blázne vstávej už je čas Volá tě můj hlas Buší v mojí hlavě klepe na mou hruď divný pocit že jsme všichni přišli odnikud Kdo je smutný ráno čeká na večer kdo je smutný večer nemá kam by šel Americký orel křídla svobody nejsou žádné pravdy stačí důvody… a ty já chci… Vstávej vstávej vstávej…
OD ZAČÁTKU PRŠÍ Od začátku prší a tak se snad sluší vzít deštník pod ním bude sucho i bolavé ucho už slyší déšť šustí o látku a v malém zrcátku vidíš den o utek a tvůj dobrý skutek tě hřeje. Když rosa se leskne jak říci to přesně já nevím je to jako střepy když rampouch ze střechy sletí jak nápisy barvou když ze zdí je škrábou jak hlína tak takový pocit mám vždycky když v noci usínám Kdo do dveří vstoupí tak ten neprohloupí a vidí vlasy se vlní a sny se mi plní a plují lodě na palubách lodí se kořením brodí a křičí: ,,Vidíš den ti utek a tvůj dobrý skutek tě hřeje!“ Ten pocit je za to že zlato je zlato a stříbro je stříbro.
NEFRITOVÝ CÍSAŘ Za hradbou tvých řas oči jako kouř nejtmavší z tmavých pod celou oblohou Tvá ústa jak med tvář skleněná tvé tělo z hedvábí vím co znamená Jsem nefritový císař když tě zřím Jsem prorokem ničemu nevěřím Jsem blázen do bubnů udeřím Tvůj dech vítr z hor vlasů vodopád tvá silueta letící ptáci mám je rád Zkormoucený obličej s úsměvem tajemným tvůj útlý pas s opaskem zdobeným Králové císaři dary ti skládají komu máš uvěřit ptáváš se potají Kdo chce tělo a kdo chce vzít klid tvá matka tě zná ví čím máš být.
LILIOVÍ LIDI Liliový lidi v liliích s tělem ze skla když napadne sníh Slýchával jsem kolem trávu růst oblékla tě roste ze tvých úst Liliový lidi v liliích zakletý jsou snad to tak má být Když ses jednou v tmavou stranu dal s liliemi vážně promlouval Liliový lidi v liliích ukrývaj’ se slyšíš jejich smích Když večer blíž ucho květu dáš s liliemi dlouho rozmlouváš Liliový lidi v liliích večer usnou v květech zavřených Ve tmě kterou hlídá černý pes necháme se světlem hvězdy vést Liliový lidi v liliích...
JESTLI MUSÍŠ JÍT Poslouchejte prosím, herci už dohráli V ústech měli cukr, ale v očích sůl Vím o čem se mluví ze spaní Bylo čtvrt a bude půl. Jestli musíš jít, tak teda pojď, protože jinak musíš zůstat. Shakespeare kdysi napsal něco o lásce Nemůže mít každý zlatý důl Hráli v tom dva mladí dopadli zle Bez Romea je Julie jenom půl Jestli musíš jít, tak teda pojď, protože jinak musíš zůstat. Jestli musíš jít, tak teda pojď, protože jinak musíš zůstat. Musíš zůstat, musíš zůstat stát.
UMĚT TAK… Umět tak vkročit za obrazy věcí umět tak v kruhu nahmátnout střed Umět tak prodrat se sítí všech řečí umět si ustlat na posteli z hvězd Má postel z hvězd dnes naposled dnes naposled nechám se svést Umět tak vkročit do stínu stínu umět tak lehnout si a přitom stát Umět tak být kopcem a v rovině vadit umět být ďáblem a mít svatozář Mít svatozář neztratit svou tvář mít vlastní tvář a svatozář Umět tak dotknout se slunce neshořet umět být vločkou a neroztát Umět být ženou a přitom mužem umět být ničím a vším zůstat rád Vším zůstat rád umět se smát umět se smát vším zůstat... Umět tak vykročit obrazu rámu umět tak vystavět si písku hrad Umět tak lehnout si naznak do trávy umět se nechat prorůst stébly trav ztuhnout a zůstat jak radí dav co říká dav zůstaňte stát
JSEM TU I NEJSEM V místnosti je zhasnuto co se asi bude dít? Vidíš že nic nevidíš tak vidíš jaké je to žít! Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jen chvílema jsem tím čím vždycky jsem chtěl být Já jsem zloděj jsem i král, chodím krást a umím lhát Já jsem blázen jsem i lhář, umím mlčet umím řvát Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jen chvílema jsem tím čím vždycky jsem chtěl být Jedno oko už zavřela tím pádem půlka světa už spí Možná že to tak nechtěla ta druhá stále vypráví… Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jen chvílema jsem tím čím vždycky jsem chtěl být Já jsem kříž jsem i půlměsíc někdy míň a jindy víc Když mlčím nemám co říc to už asi nezměním. Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jsem tu i nejsem Jen chvílema jsem tím čím vždycky jsem chtěl být
KRÁSNÁ BÍLÁ PANÍ LUNO Krásná bílá paní luno osamělá mezi mraky vidíte jak se to tady dole mění na tom nic k divení není měníte se taky. Nikoho si nevšímáte osamělá mezi všemi těmi mraky víte ten kdo v noci nepromluví ten se k ránu často neprobudí tušíte to taky. Kdyby jste se pousmála ten chlad co roztřásá nevyspalé možná, že by jste je rozehřála kdoví co se tady dneska večer ještě všechno stane. Krásná bílá paní luno vy děláte jak by jste nevěděla že tenhle svět patří také vám vždyť vy vůbec nejste osamělá Když jste včera k ránu usínala myslím že jste o tom ani nevěděla já se díval jak váš lesk bledne tak bledá jste byla ve dne. Vzal jsem černé prostěradlo jak když obloha mrakem temní nakreslil jsem bílou Lunu vrátil jsem ji na oblohu tam kam patří. Krásná bílá paní luno nakreslená na tom velkém černém prostěradle vidíte jak se to tady dole mění na tom nic k divení každý někdy padne tam kam nechce jde to tak lehce. Krásná bílá paní luno osamělá mezi náma dvěma olejem z růžových lístků mažu panty brány do zahrady zůstaly jsme sami.
JÁ JSEM SVĚT A já jsem svět a svět nejsem já hledal jsem ho nezůstal jsem sám nenašel jsem ho ale nezůstávám sám A já jsem nic a nic nejsem já času třesk a po nás potopa času třesk a po nás potopa Někdy mám strach ale strach nejsem já nehledám ho a tak zůstává sám nehledám strach a on zůstává sám Odkud jen je ten pocit života neptej se ber v tom je jistota nadechni se v tom je tvá jistota A já jsem svět a svět nejsem já A já jsem svět a svět nejsem já A já jsem svět a svět nejsem já
CARSKÝ DŮSTOJNÍK Je krásný zimní den Já se dívám skrze rubín Je to kámen v prstenu To jenom zima umí. Jsem carský důstojník a beru svoji zbraň Ze střechy padá sníh jen jeden náboj mám. Je krásný zimní den Je čas se napít čaje Dívám se oknem ven Tři koně táhnou saně Jsem carský důstojník nabíjím svoji zbraň A venku padá sníh víc čaje bych si dal. Je krásný zimní den Slunce už vyšlo výš Jsem pustým ostrovem Ze střechy padá sníh. Jsem carský důstojník a držím svoji zbraň Ze střechy padá sníh svůj život v rukou mám. A tak to často končí Jen jeden život mám Kdyby jsem měl každý Nezůstal bych sám. Jsem carský důstojník jen jeden náboj mám Beru svoji zbraň nebudu už sám.
PÁR PÍSNÍ KolHal KTERÉ BUDOU NA DALŠÍ PLACCE
OČI LIDÍ Oči lidí z těch velkých měst i z těch kde chcípnul pes mysleli si že jsou in a teď si pouští plyn! Oči lidí z počátku klíčema zvonili ještě jim něco slíbili obecní hodiny pak půlnoc odbily všichni se divili ale dál raději už nepili! Oči lidí z těch velkých měst i z těch kde chcípnul pes mysleli si že jsou in a teď si pouští plyn! Oči všech mužů oči žen ti co sní i ti co spí svůj sen smrtka se otočí modelka ve vaně dneska jsou za vodou dříve byli ve straně ten život na hraně přestane a ne že ne! Oči lidí z těch velkých měst i z těch kde chcípnul pes mysleli si že jsou in a teď si pouští plyn! Oči všech lidí z velkých měst vstávají v šest v šest ráno budík zazvoní káva zavoní cestou tam se závodí a cestou zpět pak zahodí to o co zrakem zavadí, ale to nevadí!!! Oči lidí z Osvětimi, oči lidí kteří vidí Oči lidí z těch velkých měst i z těch kde chcípnul pes mysleli si že jsou in a teď si pouští plyn...
V SKLENICI LIMONÁDY V sklenici limonády dvě víly si tam hrály Chtěl jsem je pustit k sobě aby nám bylo dobře A teď jen mojí vinou mizejí nad hladinou derou se hrdlem láhve tak pomalu tak náhle V sklenici limonády šumí jak vodopády Bublina za bublinou letí pak se rozplynou V sklenici limonády tam kde si víly hrály Zůstaly na hladině jen vlny bez bublinek Abych smazal svou vinu poslyšte tu novinu Padám do hrdla láhve tak pomalu tak náhle V sklenici limonády nachytám kormorány Lákáme křehké víly aby se navrátily Aby se snesly dolů jak mraky na oblohu aby se pod hladinou staly zase bublinou.
KDE NIKDY NEPRŠÍ Žil jsem tam, kde vůbec neprší déšť se snáší dolů na mou hruď Rychle běž k zrcadlu co stojí v pokoji kůže bílá se mění v bystřiny Nechám ji klouzat dolů níž, níž a níž jak mrtvý had chladná už ho syčet neslyšíš Zapomeň na svět lidmi zničený Zapomeň zkus hru říká se jí šílenství Žil jsem tam, kde nikdy neprší jen prach padá a okna nemají rolety
BÍLÁ KOPRETINO Bílá kopretino zapalte ten oheň škrtněte tou sirkou přemýšlím jen o něm Vaše bílé lístky jako světlé vlasy škrtněte tou sirkou myslím na vás asi V zakouřeném ránu visí bílá mlha škrtněte tou sirkou sklouzne na ramena Bílá kopretino Bílá kopretino Bílá kopretino Bílá kopretino Jaké máte oči jako modrou hvězdu škrtněte tou sirkou čekám u průjezdu V dopoledni líném slunce soupeří s mlhou škrtněte tou sirkou hoří u kolenou Bílá kopretino neplýtvejte časem čekám na nádvoří mluvím cizím hlasem Rozemněte v dlaních trochu suché slámy oheň pak líp hoří a pak pán bůh s vámi Otevřete okno mlha se vám dvoří skočte já vás chytím dole na nádvoří Bílá kopretino Bílá kopretino Bílá kopretino Bílá kopretino Bílá kopretino to jsi netušila že to všechno shoří když jsi to zapálila.
POTKÁME SE VE SNECH Jak si balíš kufr přibal si mě tam Odcházíš a nevíš nevíš vlastně kam. Jak si vaříš jídlo přidej si mě tam Víš že chutnám skvěle. Potkáme se ve snech ve sladkých i zlých já jsem přesvědčený že i ty už spíš. Zapálíš si svíčku plamen stoupá výš Věděla jsi všechno copak teďka víš Zmuchlala jsi papír zavři zásuvku To co zmizí navždy hraje na schovku. Potkáme se ve snech ve sladkých i zlých já jsem přesvědčený že i ty už spíš. Jak tak letí ptáci nikdo neví kam Odlétají a neví neví vlastně kam Podívej se vzhůru co tam uvidíš Padající hvězdu něco si přát smíš. Potkáme se ve snech ve sladkých i zlých já jsem přesvědčený že i ty už spíš. Chtěl jsem něco říc‘ ti chtělas mi něco říc‘ Máš mě na jazyku vyplázni uvidíš Potkáme se ve snech v těch co se budou zdát Nedá se s tím dělat vůbec nic, tak co s tím uděláš. Potkáme se ve snech v těch co se budou zdát Nedá se s tím dělat vůbec nic, tak co s tím uděláš.
ČARODĚJNICE Nemá ani kříž a nemá ani hvězdu, Svlečená vypadá vlastně ještě líp. Vaše ctihodnosti jejími dlouhými vlasy Kutálí se někdy slunce ohnivý země den. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Když bude chtít i zvony začnou bít Umí uhranout krávy a lidem umí sebrat klid Vaše ctihodnosti bodněme ji do zad jehlu Ať ukáže sama kde končí její stín Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Umí k nebi stoupat na svých štíhlých perutích Jako lístky poupat jako vítr jako sníh Vaše eminence ty podivné těžké vločky Těm lidem co jsou prostí pronikají pod kůži. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Není malých slov, ale je tu spousta malých lidí A ty jí ostříhali vlasy a sebrali jí šat, Ale čert to vem kdo vidí tak ten vidí A ostatním nezbývá než spolu s davem řvát. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Upalte čarodějnici upalte ji na hranici A popelem posypem tenhle svět. Není žádný čas vyzpovídat se z toho co bylo A není žádný čas zbavit se svých vin. Ale čert to vem co bylo tak to bylo Ten komín na obzoru to je Osvětim. Zabte toho žida nebude to chyba Zabte toho žida ať je jich trochu míň Zabte toho žida nebude to chyba Ten komín na obzoru to je Osvětim.
